Adventní kalendář · Other

6. DEN: Vánoční pohádka 

ANEŽČINO PŘÁNÍ

,,Tak Anežko, už máš napsaný ten seznam přání pro Ježíška?“ ,,Jo, mám mami“, odpověděla  Anežka a ukázala jí ho. ,,Vždyť tam máš jen jedno přání, dopiš tam ještě něco.“ ,,Já nechci, protože tohle je pro mě nejdůležitější, jediný co chci je zase vidět svoji babičku“, stála si za svým Anežka. ,,No jo, tak dobře. Dej to do obálky a dnes to za okno, Ježíšek si to v noci vyzvedne.“

U Ježíška                                                                                                                                                       ,,Ach jo, ty děti si vymýšlí takových dárků “,povzdechl si Ježíšek a vzal do ruky další obálku. ,,Hm, Anežka Řehotová, doufám, že bude skromnější. Ale ano, je to celkem krátké. Stojí tu: ,Milý Ježíšku, letos je mým jediným přáním znovu se potkat s mojí babičkou. Od té doby co mi umřel tatínek jsem ji neviděla a moc by mě zajímalo jak vypadá a jak se má. Doufám, že mi to splníš. Anežka Řehotová‘ Sice je to jen jedno přání, ale docela složité na splnění. Povolám si proto dva své nejlepší anděly Matyáše a Tadeáše.“

Ježíšek jim vše vypověděl a podal jim instrukce. ,,Nezapomeňte, že až Anežčinu babičku najdete musíte mě informovat a já zase informuju ji.“ Touto větou byl rozhovor ukončen a Matyáš s Tadeášem mohli vyletět na cestu.

Mezitím co andělé dostávali instrukce, Anežka seděla doma a přemýšlela o svém dárku. ,,Anežko, ty už zas myslíš na babičku?“, optala se jí maminka. ,,Jo, ale věřím, že jí Ježíšek najde.“ ,,Ty věříš? Vždycky jsi říkala, že doufáš.“ ,,To je pravda, ale mně se zdál dneska v noci sen a byli v něm andělé. No, a říkali, že se moje přání pokusí splnit, ale že tomu musím věřit.“ ,,Tak já tomu budu taky věřit, sice už má Ježíšek jen 10 dní, ale on to určitě zvládne.“

Matyáš a Tadeáš létali po celé krajině, ale babičku ne a ne najít. ,,Ach jo my asi nedokážeme nic najít, a to už nám zbývá jen malá část tohoto kraje“, povzdechl si Tadeáš. ,,A koho vlastně hledáme?“, zamyslel se druhý anděl. ,,Ty tady létáš po celé krajině a ani nevíš koho hledáš?“, rozzlobil se Tadeáš. ,,Přece babičku Anežky Řehotové“, dodal. ,,Ale to vím, je to babička Řehotová. Jenže ty znáš někoho, kdo se jmenuje babička? Musí mít nějaké křestní jméno, ne?“, ospravedlnil se Matyáš. ,,A sakra to je pravda musíme zpátky za Ježíškem“.

Když dorazili na místo, museli ještě chvíli počkat, protože Ježíšek měl spoustu práce s ostatními dárky pro všechny děti, které poslaly dopisy až později. ,,Vy už jste tady, to jste ji našli, nemám pravdu?“, zeptal se Ježíšek po chvíli čekání. ,,Bohužel pravdu nemáte, protože jsme se jen chtěli, jak se paní Řehotová jmenuje křestním jménem“, vyvedl ho z omylu Matyáš. Ježíšek si sice povzdechl, ale odpověděl jim. ,,Ludmila a teď už běžte máte na to jen devět dní.“ ,,Dobře, tak my už letíme.“

,,Mami, já už jsem si vymyslela další dárek“, pochlubila se Anežka. ,,Jó a jaký“, zajímalo maminku. ,,Chtěla bych koťátko. Nejlepší by bylo černý s bílou náprsenkou, a aby to byla holčička“, popsala svůj další dárek Anežka. ,,To je dobrý nápad, souhlasím“, řekla maminka a byla šťastná, že si Anežka přeje ještě něco.

Maminka věděla proč chce, aby si Anežka přála alespoň jeden dárek navíc, tušila, že babičku nikdo nenajde. A měla pravdu, Matyáš s Tadeášem už prolétali velkou část míst, kde by Anežčina babička mohla být, ale stále ji nenašli. ,,Hele Maty, nepřijde ti to beznadějné? Už nám zbývá jen statek a jeho okolí“, řekl zoufale Tadeáš. ,,Jo máš pravdu, ale zkusíme to i tam a budeme doufat, ehm věřit, že tam bude“, nevzdával to Matyáš. Tadeáš tedy souhlasil, a tak tam zaletěli. ,,Hele tady je napsáno Ludmila“, zaradoval se Tadeáš. ,,No jo, ale Hausenbacherová“, opravil ho druhý anděl. ,,Ale tady je napsáno Řehotová.“ ,,Ale s naším štěstím to určitě nebude Ludmila, ale třeba Marie“, klesal na mysli Tadeáš. ,,Ne, ne, je to Ludmila, tak já zvoním.“ ,,Crrr.“ ,,Sakra, já neměl zvonit, poleť Tadeáši, schováme se za komín“, ustál situaci Matyáš. ,,Haló, je tu někdo?“, ozvalo se ze dveří. ,,Ach jo, to mám asi slyšiny. Pořád si myslím, že za mnou přišla Anežka, ale jak by mohla, vždyť ani neví kde bydlím. A co když mě třeba ani nechce vidět“, povzdechla si paní Řehotová a zalezla zpátky do domu.

,,Ježíšku už jsme tady a dokonce jsme ji i našli“, chlubil se Matyáš. ,,Výborně, kde bydlí“, zajímalo Ježíška. ,,U statku, víte on Matyáš zazvonil, ale naštěstí jsme se stihli schovat za komín.“ ,,A proč mi to vykládáš?“ ,,No protože, když jsme se schovali za komín, tak jsme slyšeli paní Řehotovou, jak říká něco ve smyslu, že má slyšiny z toho, jak pořád myslí na Anežku“, vysvětlil Tadeáš nedorozumění. ,,Výborně konečně nám okolnosti hrají do karet. Vy dva si můžete odpočinout a potom začít balit jinačí dárky. Tak mockrát děkuji a já už letím.“

,,Vánoce, Vánoce přicházejí“, prozpěvovala si Anežka a zdobila přitom stromeček. ,,Hurá konečně je veselá“, pomyslela si maminka a šla se podívat jak jí to zdobení jde. ,,No ten stromeček je krásnej, letos ho ladíš do červena, jo?“ ,,No jasně, protože červená k Vánocům prostě patří. Jo a mami dala bys nahoru prosím tuhle zlatou hvězdu, já tam nedosáhnu“, poprosila Anežka. ,,Moc ráda“, řekla maminka a nasadila hvězdu na špičku stromečku.

Když Ježíšek dorazil ke statku…

Pokračování zítra. 🙂

Marťa 😛

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

w

Připojování k %s